Co se skrývá pod pojmem „insolvence“ a jak takový stav řešit?
Insolvenci definujeme jako platební neschopnost dlužníka splácet své dluhy vůči věřitelům, i přes jeho snahu tak činit (nejedná se tedy o platební nevůli, kdy dlužník odmítá dostát svým závazkům). Ačkoli je insolvence velice komplikovanou a závažnou situací, dle insolvenčního zákonu se nabízí hned několik variant řešení.
Prvním z nich je takzvaný konkurs. O prohlášení konkursu rozhodne soud. Zajišťování chodu dlužníkova podniku, jeho vedení a další úkony se okamžitě převádějí na insolvenčního správce. Následně se zjistí všechny dlužníkovy pohledávky, veškeré věci majetkové podstaty jsou zpeněženy a věřitelé jsou uspokojeni poměrově z výnosu. Části pohledávek, které již výnos nepokryje, ovšem nezanikají, ale trvají nadále.
Druhou možností je reorganizace. Její podstata spočívá v takovém řešení úpadku, kdy je provoz podniku dlužníka zachován a v souladu s reorganizačním plánem je ozdraven. Věřitelům se pak proplácejí pohledávky z výnosů firmy. Reorganizace má ale svá omezení. Tento způsob řešení se týká pouze takových dlužníků, jejichž roční čistý obrat dosáhl za poslední účetní období alespoň padesáti milionů korun, či takových, kteří mají minimálně padesát zaměstnanců. Limity však nemusí být splněny, pokud dlužník o reorganizaci přesvědčí alespoň polovinu ze zajištěných i nezajištěných věřitelů.
Nejschůdnější variantou pro zadluženou osobu je oddlužení. Návrh na oddlužení musí vzejít od dlužníka samotného a je schvalitelný pouze za podmínek, že se jedná o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání, anebo o právnickou osobu, která podle zákona není podnikatelem a nemá dluhy z podnikání. Dalo by se to shrnout tak, že o oddlužení zkrátka nemůže požádat podnikatel? Není tomu tak - u fyzických osob je klíčový pouze fakt, zda má dluhy z podnikání. To znamená, že možnost oddlužení se týká podnikatelů (fyzických osob), dluh ale nesmí být spojen s jejich podnikáním. Po schválení soudem pak věřitelé rozhodnou o způsobu oddlužení – buď bude majetková podstata dlužníka zpeněžena (přesně jako u konkursu), nebo bude rozhodnuto o plnění splátkového kalendáře. Po dobu pěti let pak dlužná osoba věřitelům splácí na měsíční bázi stanovenou částku.
Může také nastat situace, kdy soud rozhodne o zvláštním řešení úpadku dle insolvečního zákona. Taková varianta se však týká pouze určitých výjimečných subjektů a případů.
Ať už je insolvence řešena jakýmkoli způsobem, bezpochyby se jedná o komplikovanou problematiku a pro obě strany je řešení situace během na dlouhou trať.
Nemálo dlužníků, kteří jsou v insolvenci mají bydliště v sídle ohlašovny, tzn. „na úřadě“. Toto bydliště nepůsobí ideálním dojmem na případného zaměstnavatele či obchodního partnera, čímž se dlužník může dostat do začarovaného kruhu. Řešením může být zřízení trvalého pobytu na vhodné adrese.